Linda Machová - příběh Hero

"Nemám čas se ptát: Proč zrovna já?"

Linda je naše dvojnásobná Hero, proč?

Někdy si s námi ten život opravdu zahrává a tu hru na nás zkouší rozbalit v nejrůznějších podobách. Linda se na svět usmívá, i když jí život nakládá. Její příběh měl vyjít ještě loni, to jsme ještě ladili detaily a plánovali vypuštění jejího příběhu do světa. A pak nastal zlom.... Jsem opět nemocná, napsala. Ne, nejedná se však o návrat nemoci, jak by se dalo předpokládat. Tentokrát jde sice opět o onkologickou diagnózu, ale zcela jinou. Je to vůbec možné a takto brzy po sobě? Ano, je.

Začtětě se společně s námi do příběhu maminky dvouletého chlapečka, která si toho Černýho Petra vytáhla hned dvakrát.


Příběh Lindy

Ahoj, jmenuji se Linda a měla jsem rakovinu štítné žlázy.

Vždycky jsem byla absolutně zdravá, sem tam nějaká rýma, chřipka nebo angína, ale jinak žádná vážná choroba mě nepotkala. V říjnu 2020 se mi narodil synek Eda a dva měsíce nato jsem si všimla boule na krku. Vůbec netuším, jak dlouho tam mohla být, protože v podstatě celý rok předtím jsem zkoumala jen svoje břicho. Hned druhý den poté, co jsem si boule na krku všimla, jsem se objednala ke své praktické lékařce. Ta mě hned chtěla poslat k endokrinologovi, ale tam už měli vánoční prázdniny (do Štědrého dne zbývaly asi 2 dny) a tak jsem šla do nemocnice na odběr krve a na ultrazvuk. V nemocnici jsem ale na ultrazvuk musela čekat několik hodin (v tu chvíli jsem byla poprvé ráda za to, že se mi moc nedařilo kojení a Eda byl doma s tatínkem, který se o něj mohl starat i beze mě). Ten den jsem se vlastně nic moc nedozvěděla, jen že se mám po Vánocích objednat k endokrinologovi a tak jsem si ty Vánoce užila. Ke konci ledna 2021 jsem byla na vstupní prohlídce u endokrinologa. Týden na to odběr vzorků na biopsii ze štítné žlázy (jedna z nejnepříjemnějších věcí, co jsem kdy zažila). Za 3 týdny přišly výsledky s tím, že to vypadá na karcinom štítné žlázy a doporučení na operativní odstranění celé žlázy. V tu chvíli mi vlastně moc nedošlo, co to znamená. Jen jsem zavolala bráchovi, aby, kdyby se mi něco stalo, dal na ty moje kluky pozor.

Do Motola na operaci jsem nastoupila ve čtvrtek 18.3. 2021 (Edův první svátek), operace proběhla druhý den. Tímto bych moc chtěla poděkovat panu doktorovi Zábrodskému, který splnil svůj slib, že mi udělá malou jizvičku (vlastně by mi bylo jedno, i kdybych měla krk rozřezaný kolem dokola). V červnu 2021 jsem nastoupila na terapii radiojódem, které předcházelo měsíčnímu vysazení hormonů štítné žlázy. Léčba spočívá ve spolknutí dvou kapslí s radioaktivním jódem. První kapsle je diagnostická a po následném měření je vypočítána a podána terapeutická dávka. To je všechno. Žádné nevolnosti nebo vypadávání vlasů se při této léčbě nedělo. Možná jen trochu větší únava. A izolace. Dlouhá izolace. Synka jsem viděla asi až po měsíci, protože pro malé děti je ionizující záření mnohem nebezpečnější, než pro dospělé.

Po roce jsem jela na kontrolu spojenou s hospitalizací, které opět předcházelo měsíční vysazení hormonů. Loni jsem ten výpadek sotva zaznamenala, jen se mi poslední týden před hospitalizací hůř soustředilo - například na řízení auta. Tentokrát to bylo úplně jiné, hrozně mě to semlelo. Celý měsíc jsem byla nešťastná, úzkostná, výbušná, rozbrečelo mě úplně cokoliv a také bych spala třeba ¾ dne. Sotva jsem se dokázala postarat o sebe a synka, když byl manžel v práci, zvlášť poslední týden před hospitalizací. Zde musím poděkovat babičkám a tetičkám, které nám pomáhaly s hlídáním, abych si aspoň trochu odpočinula. Vlastně mám skoro celý tento měsíc v mlze, moc si toho nepamatuji, jen že jsem byla úplně marná (sestřičky v nemocnici nám vyprávěly, že na oddělení měly profesorku z MatFyzu, která po vysazení hormonů nebyla schopná sečíst dvě čísla). Tentokrát jsem absolvovala jen diagnostickou dávku, terapeutická naštěstí nebyla potřeba a poté jen krátká izolace, než jsem přestala “být radioaktivní”.

Co napsat závěrem? Asi to, že jsem měla štěstí v neštěstí v tom, že si ta mrcha vybrala štítnou žlázu. Léčba je poměrně jednoduchá a efektivní (až 95 % vyléčených) a vlastně jsem si za celou tu dobu nepřipadala jako onkologický pacient. Nejhorší pro mě bylo téměř měsíční odloučení od malého synka (to mu bylo 8 měsíců) a druhé vysazení hormonů štítné žlázy (fakt děs).

Je 3.1. 2023 a jsem na prvním letošním hospodském kvízu. Přemýšlím o nějaké zapeklité otázce, hladím si krk a najednou by se ve mně krve nedořezal. V levém nadklíčku mám bouli. To snad ne! Snad je to jen reakce na tu vyrážku, co se mi během svátků udělala v podpaží…
Za dva dny jdu k doktorce a už to jede. Zase. Sono, kontaktujte ORL Motol, punkční vzorek - s tím karcinomem štítné žlázy to nejspíš nemá nic společného, vyndáme to a uděláme pořádnou biopsii….. operace a čekání na výsledky. Tak s tou štítnou žlázou to skutečně nemá nic společného, ale bohužel to je Hodgkinův lymfom - nádorové onemocnění mízních uzlin. Léčí se to cytostatiky, případně i ozařováním. Bude vás kontaktovat MUDr. Vacková z Karlova náměstí. Nebojte, léčba je sice nepříjemná, ale má to opravdu dobrou prognózu. A tak se nebojím. Fakt ne! Rozsah postižených uzlin není velký a kostní dřeň zasažena není. Tak fajn. Od Velikonoc chodím na chemošky a na hospodské kvízy ne. Kontrolní CT vyšlo dobře, léčba zabírá, ale žere mi červené krvinky a tak jsem k narozeninám dostala dar nejcennější - krevní transfuzi.

Největší hrdina je ale Trpaslík. V dubnu mu bylo 2,5 roku a když jdu na chemošku, tak je u babiček nebo s tátou jedou kempovat. Je smutný, že není se mnou. A já ještě víc pokaždé, když mu na několik dní mizím. A on tak potom dámám v kempu vypráví, že je tam s tátou a máma je doma a hajá, protože je nemocná.

Linda

datum: 16. 6. 2023