Tereza Coufalová - příběh Hero
„Často si kladu otázku: Proč já?"
Naše Hero Terka se stále nevzdává, i když těch klaců, co jí skáčou pod nohy, je až dost
„Proč právě JÁ?"
I když život přináší různá a občas i nepěkná poznání, ta radost z toho samotného bytí a života s rodinou je velká. Když jsme zdraví, překonáme v životě spoustu věcí, ale když nám do toho překonávání přijde nemoc, je to o chlup horší. A když se k jedné diagnóze přidá další a sil ubývá, mnohdy přichází i existenční problémy, které s sebou nesou mnohá úskalí.
Přinášíme vám příběh Terky, která má co do činění s nejednou onkologickou diagnózou a my jí moc držíme pěsti, aby co nejdříve mohla žít plnohodnotný život plný radosti.
Příběh Terky
Ahoj, jmenuji se Terka, a často si kladu otázku „Proč JÁ?"
Otevřít svou duši není zcela jednoduché, a tak to vezmu zatím jen takto zkráceně. V mém životě se stala spousta věcí a já si dost často říkám: "Proč právě já?"
Byl rok 2020, ještě chvíli před Covidem-19 a diagnostikovali mi akutní lymfoblastickou leukémii. Tou dobou jsem měla malou dcerku a trápily mne zdravotní potíže. Byla jsem snad u všech možných lékařů a nikdo nevěděl, co mi je. Nakonec se mé zdravotní problémy začaly stupňovat a já nemohla jíst. Můj obvodní lékař mne poslal na ORL a tam se zjistilo, že mám absces v krku. Podstoupila jsem zákrok v nemocnici v Ústí nad Orlicí, kde mi zároveň udělali rozbor krve. Ten ukázal, že zdrojem mých zdravotních problémů je leukémie. To byl pro mne opravdu šok. Horší chvíle však teprve nastaly. Odvezli mne sanitkou do nemocnice v Hradci Králové na oddělení interní hematologické kliniky, aby se zjistilo, o jaký konkrétní druh leukémie se jedná a mohla začít léčba. Byly to pro mne jedny z nejtěžších okamžiků v životě hlavně proto, že jsem byla odloučena od své rodiny a blízkých. Za pár dní se ukázalo, že v mém případě se jedná o akutní lymfoblastickou leukémii a v podstatě od té chvíle začaly dva měsíce intenzivní léčby v podobě chemoterapie. Když jsem se dostala z nejhoršího, přesunuli mne na již normální pokoj. Tam jsem však po 14 dnech chytla bohužel Covid-19 a zároveň oboustranný zápal plic. V mém případě to nebylo ideální a já se tak dostala na 3 týdny do karantény. Velmi těžce jsem tyto dny odloučení a izolace snášela.
Po dvou měsících pobytu v nemocnici a další léčbě jsem po 2 letech od diagnózy hrdě mohla prohlásit, že jsem leukémii porazila. Takhle by mohl můj příběh s nemocí končit, ale bohužel tomu tak není. Když už jsem se těšila na to, že se můj život vrátí zase do normálu a já budu moci žít plnohodnotný život a být po boku své dcerky v plné síle, nastal další zlom. Vylezl další kostlivec ze skříně - tentokrát to byl další zhoubný nádor, a to v děloze. Podstoupila jsem hysterektomii a přišla o dělohu, vaječníky i vejcovody. Člověk by si řekl, že už stačilo, ale než jsem se z toho všeho stihla oklepat, přišly výsledky z rozboru vyoperované tkáně. Ukázalo se, že mám mutaci genu PTEN. Nyní se zjišťuje, o jaký přesný typ genu se jedná, a jaká léčba mi bude nasazena.
Nyní se snažím pracovat, co mi mé síly dovolí, abych uživila i v těchto těžkých chvílích rodinu, což není snadné. Zároveň se snažím dbát o své zdraví, jak to jde. Čas od času přijdou problémy se srdcem, další nachlazení a psychické problémy, se kterými se snažím také pracovat. Věnuji se mé rodině, dcerce, ráda čtu, píšu a háčkuji a celkově se snažím o to, abych přišla na jiné myšlenky při čekání na další zprávy od lékaře a léčbu, která mě nejspíš čeká.
Velké díky patří mé dcerce, příteli a rodině, která mi je oporou.
datum: 8. 11. 2023
